|
| ||
Další zboží zakoupíte v E-SHOPU  V historické budově Východočeského divadla se bude poprvé plesat 26.01.2012 Divadelní ples tradičně spolupořádaný Východočeským divadlem Pardubice, Statutárním městem Pardubice a Komorní filharmonií Pardubice se konal na různých místech, letos poprvé však zůstane „doma“ – jeviště se změní na taneční parket, hlediště a přileh ... Pokračování Zastupitelé protesty veřejnosti nevyslyšeli !!! 26.01.2012 Tak jako v případě třídy Míru i v případě revitalizace Tyršových sadů nevyslyšeli protesty vřejnsoti. Hlas lobujících organizací pro revitalizaci dle projektu ing. Jiránka byl silnější. A tak i přes nesouhlasné stanovisk České inspekce životního pros ... Pokračování Plavecký areál otevře v květnu 26.01.2012 Už rok a půl se Pardubáci musí obejít bez krytého bazénu. Rozsáhlá modernizace Plaveckého areálu Na Olšinkách se ovšem rychle blíží ke svému zdárnému konci. Pokud nenastanou nečekané komplikace, otevřou se dveře prvním návštěvníkům 1. května. ... Pokračování Zastupitelé zatloukli další hřebíček do rakve třídy Míru: pěší zóna nebude !!! 26.01.2012 Již to vypadalo, že se z Pardubic skutečně stane moderní evropské město s odpovídající centrální částí, za kteoru se nemusí jeho obyvatelé stydět. Bohužel však k tomu nedojde. Pardubičtí zastupitelé se totiž tento týden rozhodli změnit své měsíc star ... Pokračování
|
23.10.2011
Na první jarní výlet se turisté KPP vypravili
do oblasti květnatých bučin mezi
Semanínem a Opatovem, která je z Pardubic
dobře přístupná železniční tratí Pardubice–
Svitavy. Oblast je protkána sítí
nově zbudovaných cyklostezek, vedoucích
většinou po štěrkových lesních silničkách.
Putování jsme zahájili na železniční zastávce
Semanín, odkud jsme se vydali po
modré turistické značce, kterou jsme asi
po 0,5 km opustili, abychom pokračovali
jižním směrem po cyklo 4033. V malém
okamžiku jsme se ocitli v kouzelném království
bledulí, což také odpovídá pojmenování
přírodní rezervace Králova zahrada.
Podél potůčků zde pod vzrostlými olšemi
a jasany kvete v bohatých a vysokých trsech
nespočitatelné množství bledulí (snad
několik stotisíců), které pokrývají jako
zářivě bílé koberce téměř celou výměru
17,4 ha „Přírodní rezervace“.Nejmalebnější je pohled na bledulemi vyzdobené příkré břehy meandrujících potoků, mezi nimiž se objevují občas i žluté kvítky petrklíčů či nebeská modř jaterníků podléšky. Srdce milovníků přírody plesají. Kdo je vyzbrojen fotoaparátem nebo kamerou, nestačí zachycovat všechnu tu nádheru. Tato úchvatná podívaná nás provází po celé trase průchodu Opatovským lesem, což představuje délku téměř 7 km. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2011 
23.10.2011
Jiří Guth Jarkovský – 1. předseda českého olympijského
výboru (ČOV) a velký propagátor turistiky.
Mnozí jej znají jako staršího pána s bílým knírkem,
na hlavě slamák nebo cylindr, s brýlemi a holí,
ve společenském obleku a rukavičkách. Autor knih
o společenském chování – bontonu; většina jeho
rad a doporučení se však dnes v praktickém životě
použít nedá a tak vzbuzují již jen shovívavý úsměv.Narodil se 23. 1. 1861 v Heřmanově Městci. Jeho otec byl panským úředníkem knížete Kinského. Po odchodu do penze v r. 1868 se rodina odstěhovala do Kostelce n. Orl. k matčiným rodičům. Mladý Jiří zde absolvoval obecnou školu. Od r. 1871 studoval na piaristickém gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou, kde r. 1878 maturoval. Poté odešel do Prahy, kde začal na Karlově univerzitě studovat fi lozofi i, matematiku a fyziku. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2011 
23.10.2011
Josef Váchal (23. září 1884 Milavče
u Domažlic – 10. května
1969 Studeňany u Jičína) byl český
malíř, grafi k, ilustrátor, sochař,
řezbář a v neposlední řadě také
spisovatel a básník. Jeho tvorba
byla ovlivněna expresionismem
a prvky symbolismu, naturalismu
a secese, pokoušel se však
o vlastní stylově nevyhraněné
umělecké vyjádření.Narodil se 23. září roku 1884 v Milavčích u Domažlic jako nemanželské dítě podučitele Josefa Šimona Aleše (bratranec Mikoláše Alše) a Anny Váchalové. Statek Váchalových v Milavčích je záhy exekučně prodán, matka Anna nastupuje do služby v Praze. Malého Josefa se na dva roky ujímají babička a strýc, kteří žijí ve Velvarech nedaleko Prahy. Po dvou letech prožitých ve Velvarech se Josefa Váchala ujímají otcovi prarodiče, Jan a Jana Alšovi, kteří žijí v jihočeském Písku. Zde vyrůstá a odnese si odtud mnoho zážitků, které formují jeho budoucí pohled na svět. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2011 
23.10.2011
Město Králíky a jejich bezprostřední okolí ožilo v několika posledních
letech zajímavými sochami umístěnými do atraktivní krajiny pod
Králickým Sněžníkem.Již v roce 1991 se poprvé setkali umělci na prvním sympoziu o zpracování sněžníkovského mramoru. Pořadatelem akce bylo tehdy vznikající Občanské sdružení pro Králické ožívání mramoru (OSKOM). Po třech ročnících sympozia zanikla. V letech 1995 – 1998 je nahradila setkání řezbářů. Od roku 2001 na tuto uměleckou tradici navázala mezinárodní umělecká sympózia ART-EX Králíky pořádaná městským muzeem a zahraničními partnery zemí Visegrádské čtyřky. Mezi nimi byli malíři, řezbáři i sochaři. Z těchto všech výše jmenovaných setkání vzešlo celkem 15 uměleckých děl, která dodnes vhodným způsobem doplňují prostranství města i jeho okolí. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2011 
23.10.2011
NEJSTARŠÍ STEZKA – je z roku
1295. Dodnes používaná silnice kolem
kostela směřující v jednom směru
na „Kněžství“ a k letitým Vejdovým
lípám. Tato silnice je dnes asfaltová.
Začíná u kostela, kde stoupá do krátkého
kopce, pokračuje přes bývalé
lomy na kámen (ten se používal na
stavbu pastvinské přehrady), pokračuje
nad chatovou „Osadou za lomem“ až
k Vejdovým lípám. Zde se dělí na dvě
části. Jedna vede s kopce k řece Divoká
Orlice na Nekoř (Bredůvku), Jablonné
nad Orlicí a Lanškroun. Druhá
se stáčí směrem do východních Čech
přes Žamberk na Hradec Králové. Od
kostela dolů v Klášterci pokračovala
cesta brodem přes řeku (dnes je zde
nový most) směrem na „Čertovu skalku“,
dále na Jedlinu, do Mezilesí (dnes
v Polsku). Po této cestě se vydalo husitské
vojsko s Janem Žižkou do dnešního
Klášterce, kde v boji se Slezany následně
byl vypálen místní klášter. Cyriaci
byli roku 1421 vyhnáni a už se
nikdy do Čech nevrátili. Tato cesta
byla později nahrazena novou
silnicí, která spojuje Klášterec
nad Orlicí a České Petrovice.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2011 
23.10.2011
V roce 1924 napsal, vysázel, svázal a vydal v sedmnácti výtiscích Josef
Váchal Krvavý román. Ve stejném období Váchal pobýval často v Litomyšli,
kde pro svého přítele Josefa Portmana (1893–1968) vytvářel
v jeho domě nástěnné malby a vyřezával nábytek.Váchal do Litomyšle jezdil po několik let. Portman se totiž rozhodl, že sesbírá veškeré Váchalovo dílo. Jeho snaha byla sice velká, ale tento důchodní úředník a knihovník neměl dostatek fi nančních prostředků na realizaci této myšlenky. Poprvé tedy Váchal k Portmanovi zavítal ve dnech 7.–14. srpna roku 1920. Tehdy vyzdobil jeden strop a jeden šatník. V srpnu následujícího roku se Váchal k Portmanovi vrátil, tentokrát přijel již také s grafickou umělkyní a později i svou družkou Annou Mackovou. V následujících měsících Váchal Litomyšl několikrát navštívil, ale další práce pro Portmana se objevila až za dva roky. Tehdy mu Portman předložil kompletní návrh na výzdobu dvou místností včetně stropu a nábytku. Mezi Portmanem a Váchalem však dochází ke sporům a nedorozuměním. Přesto 15. července roku 1924 Váchal přijel a téměř všechny požadované práce během následujících deseti dnů provedl. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2011 
4.09.2011
Podnikatelem Jindřichem Fryšem začneme
dnešní putování za „téměř“ zapomenutými
pardubickými fi rmami. Ztrácejí se nejen
v propasti uplynulého více jak půl století, ale
zároveň i v archivních fondech, kde jejich
fragmentální stopy sestavuje historik jako
zajímavá starobylá puzzle. Jejich konečné
sestavení však bude asi věčným problémem.
J. Fryš původním povoláním rolník (nar.
1882, Lhota Zářecká, okr. Vys. Mýto) vlastnil
v letech 1930–1942 povoznictví koňským
potahem, dále obchod senem a slámou v ul.
Štrosově u Kostelíčka č. 3. Později vlastnila
fi rmu vdova Marie (roz. Střítecká, nar. 1892,
Horní Újezd, okr. Litomyšl). V archivních dokumentech
je zmínka, že povoznictví provozovali
již předkové J. Fryše.1)O fi rmě Josef Fromek víme jen zaměření činnosti, malířství pokojů. Firma sídlila až do roku 1948 Na Slovanech – Luční č. 968. K odhlášení činnosti došlo 18. 10. 1948, majitel fi rmy uvádí zdravotní důvody blíže nespecifi kované. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2011 
4.09.2011
Čtenáři obsáhlé publikace Miroslava Irry –
ČESKOSLOVENSKÉ VOJENSKÉ LETECTVO
1945–1950 se mohou dozvědět základní informace
o „Škole na důstojníky letectva v záloze“,
která byla zřízena v roce 1945 při Letecké
vojenské akademii v Hradci Králové.
Jejím působištěm byl ale nejprve Prostějov. Od nástupu druhého ročníku v říjnu 1946 byla tato škola umístěna na letišti v Pardubicích a zde také po vyškolení tří ročníků frekventantů svou činnost ukončila. V každém ročníku absolvovalo asi 40–60 specialistů rozdělených do čtyř čet (podle odborností). Škola cvičila aspiranty (tedy aspiranty důstojnických hodností) pro odbornosti navigátor, letecký technik, radiotelegrafi sta a pro technicko-hospodářskou službu letectva. Pozoruhodné je, že absolventi v oboru navigátor a radiotelegrafi sta se po vyřazení ze školy, po deseti měsících služby, stali na konci prvního roku (tehdy samozřejmě dvouleté) základní vojenské služby příslušníky létajícího personálu. Následně mohli jako členové osádek nalétat stovky hodin denních i nočních letů. Protože i výše zmíněná publikace renomovaného autora přiznává, že informace o této zajímavé kapitole z historie pardubického letiště jsou dnes již jen velmi kusé, je cílem následující stati připomenout alespoň část z toho, jak probíhal tehdy výcvik na ŠDLZ. Otec autora byl totiž jedním z absolventů nástupního ročníku 1947. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2011 
4.09.2011
Když jsme v loňském letním dni
vyjeli z Pardubic na výlet do Sudet
a Dolního Slezska a míjeli
v Opatovicích nad Labem kostel
sv. Vavřince s jeho typickou zděnou
helmicí a zděným cimbuřím,
netušili jsme, že po ujetí více
jak 180 km se s jeho živou připomínkou
opět v příštích dnech
setkáme.
Navštívili jsme „Lehnické Pole“, kde se odehrála roku 1241 bitva slezského vojska vedeného vévodou JINDŘICHEM II. s Tatary. V křesťanském vojsku bojovali statečně i horníci z blízkých dolů na zlato. Pro Tatary sice bitva skončila vítězně, Jindřich II., nejstarší syn vévodkyně svaté Hedviky Slezské, padl, ale protože se na bojiště blížilo vojsko vedené českým králem Václavem I., tažení Tatarů do nitra Evropy bylo zastaveno. Výsledně tedy zvítězili křesťané. A v tom tkví jádro příběhu, který nás může i dnes poučit. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2011 
3.09.2011
Náboženství v obci po roce 1918 probíhalo
zajímavým vývojem, charakterizovaným
dotud nebývalým množstvím konverzí
v církvích, popřípadě i vzestupem lidí bez
vyznání. Významnou roli v tomto procesu
měla nově vytvořená církev československá,
avšak dominantní postavení v obci si
zachovala římskokatolická církev.
Farní chrám Zvěstování
Panny Marie se připomíná
již roku 1350, ale byl roku
1758 spálen společně s částí
vesnice od Prusů. Nový jednolodní
kostel vznikl r. 1781
v „copovém slohu“ s presbyteří
obrácenou k východu,
přičemž farou se nazývaly
tři okolní chaloupky. Nová
fara vznikla až v roce 1871.
Na hlavním oltáři kostela se
nacházel obraz Zvěstování
Panny Marie od Jaroslava
Hejdy z Lovčic a Bartoloměje
Slavína, malovaný podle
francouzské školy. V devadesátých
letech 19. století
proběhla oprava kostela, po
níž byl původní hlavní oltářní
obraz od jezuity Josefa Kramolína
zavěšen na vedlejší
zeď. Došlo také k zabarvení
původního nápisu „HOSPODINA
MILUJÍCÍ CTITELÉ
TVOJI NA OKRASU PŘÍBYTKU
A STÁNKU TVÉHO“ nad
hlavním oltářem. Postranní
oltáře kostela se nazývaly
li á h it l i
podle Panny Marie Lourdské, Pána Ježíše a Panny
Marie Bolestné. Na nich byly umístěny vždy
sochy příslušných svatých, pocházející z dílny
Ferdinanda Stufl esera ze St. Ulrichu v Tyrolích.
Dále byl v kostele obraz sv. Václava od akademického
malíře Adolfa Ruse. Na kamenné věži
v průčelí kostela visely čtyři zvony. Dva z nich
měly nápis „Johan Georg Kühner goss mich in
Prag 1786“, ostatní byly bez nápisů i data. Kromě
nich byl ještě v dřevěné věžičce nad prebysteří
menší 50 librový zvonek
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2011 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02. 
V čísle 3/2011 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:- POZOR, padá omítka - Nasavrcká kaštanka - Cihelna Časy – konec ojedinělé cihelny s kruhovou pecí - Ústeckoorlická Kociánka Vlastivědné listy zakoupíte také v informačních centrech v těchto městech: Pardubice, Chrudim, Vysoké Mýto, Litomyšl, Svitavy, Česká Třebová, Moravská Třebová, Lanškroun, Polička, Hlinsko, Ústí nad Orlicí, Králíky, Letohrad, Třemošnice a také v Perníkové chaloupce pod Kunětickou horou. 
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
